Já myslim, že nemám problém s disciplínou. Já mám problém s 24 hodinovým časovým fondem. 😃
Přesně tohle mi před pár dny řekl můj kamarád – byla to odpověď na moji otázku Jak plánuje čas a jestli v práci stíhá.
No – a nestíhá.
Když někde slyším povzdech, že den má jen 24 hodin a bylo by fajn, kdyby měl aspoň 40, tak mi začne blikat v hlavě varovná kontrolka.
Ten člověk buď neplánuje – nebo plánuje a nemaká.
Nemakání je téma samo o sobě a dostanu se k němu příště. Teď bych chtěl mluvit o plánování.
Jedna z věcí, kterou mě můj bývalý šéf Honza naučil (tímto ho zdravím), je toto:
Pokud si nenaplánuješ čas, naplánují ti ho ostatní.
Na vlastní kůži jsem zažil, jak to vypadá.
Byl jsem vedoucí marketingového oddělení o 25 lidech a každý po mně něco chtěl. Každý den. Každou hodinu. A já nedokázal říct ne.
Proto byl můj běžný pracovní den složený ze schůzek, callů, jednání, porad a hasení cizích průserů.
Místo toho, abych se staral o prevenci, řešil jsem důsledek.
Měl jsem dva hlavní problémy, které byly příčinou tohoto stavu:
1) Neměl jsem naplánovaný svůj vlastní čas.
Neviděl jsem proto, co odsouvám na úkor toho, že řeším věci s kolegy. Necítil jsem tu ztrátu. Můj čas neměl cenu. A proto jsem necítil bolest.
I proto hlava neodmítala pomoc ostatním – chtěla dopamin. Tady. A teď. A hodně.
Díky tomu bylo samozřejmě snadné řešit “věci” s kolegy. Neviděl jsem, co skvělého a užitečného bych mohl dělat místo toho.
Typicky se jednalo o činnosti, které nebyly jednoduché, nicméně byly pro mě a činnost firmy stěžejní.
2) Neměl jsem nastavený neprůstřelný systém disciplíny.
Když si nevážím vlastního času a své pozornosti jako vzácného zdroje, jako něčeho skoro až posvátného, tak si toho nebudou vážit ani lidi kolem mě.
Vycítí to a využijí toho. Ne proto, že jsou úmyslně zlí. Ale proto, že je to prostě tak snadné a lákavé.
Odměna za to, že jim pomůžu vyřešit problém, je tak veliká, a cena, že mě vyruší, je tak malá.
Poznáváte se v tom? To je dobře – sebepoznání je prvním krokem na cestě k řešení.
Teď už jen pár tipů, jak se k takovému řešení dostat:
1) Jednou týdně si na sebe udělejte půlhodinu čas a naplánujte si činnosti na příští týden.
Mně se osvědčilo páteční odpoledne nebo neděle ráno.
2) Jednou denně se podívejte na činnosti, které máte naplánované na zítřek.
Třeba vždy večer – díky tomu budete v obraze a víte, na čem budete pracovat.
3) Pracujte na důležitých věcech, které opravdu posouvají vás nebo vaši firmu dopředu.
O to snadněji pak budete odrážet útoky na váš čas a pozornost od lidí, kteří si vašeho času ani pozornosti neváží.
Na těchto důležitých věcech pracujte ideálně co nejdříve ráno.
4) Stanovte si jednoduchá pravidla a systém – cílem je předejít těmto “útokům” na vaši pozornost.
Pokud máte svoji kancelář, tak zakažte příchody kolegů bez předchozího potvrzení na Slacku/mailu.
Pokud svoji kancelář nemáte, pracujte se sluchátky, a všem opakujte, že nasazená sluchátka = nerušte mě.
V kolektivu nebudete nejoblíbenější, ale na tom nesejde. Opravdu.
5) Buďte nekompromisní a přísní.
Nejen na kolegy lačnící po vaší pozornosti, ale i na sebe. Vypněte upozornění na mobilu, do oběda nezvedejte telefony. Makejte. Soustřeďte se.
A co vy – nestíháte? Kdo vám plánuje čas – vy sami, nebo ostatní?
Napište mi!
Ať se daří!
Karel
PS: Pokud byste chtěli pomoct s vytvořením takového neprůstřelného systému, dejte mi vědět.
Citát týdne:
Díky tomu, že děláš to, co se ostatním už dělat nechce, dosáhneš toho, čeho ostatní nemají šanci nedosáhnou.
Sabri Suby