Budu k tobě upřímný.
Poslední 2 týdny opět zažívám něco, co jsem už delší dobou nezažil.
Nevím, na čem budu příští týdny pracovat.
Ano, provozní záležitosti jsou vyřešené. Mám kde bydlet (aktuálně jsme na cestě z Janova do Nice, kde strávíme příštích 30 dní), mám fajn práci a peníze (pomáhám s online marketingem e-shopům), mám skvělou ženu a dceru, se kterými mám krásný vztah.
Jsem spokojený a vlastně si nemůžu stěžovat.
Ale…
Původně se mi do tohoto psaní nechtělo. Přijde mi to už lehce za hranou komfortní zóny, protože to vnímám jako “osobní” myšlenky a pocity.
Na druhou stranu jsem teď dost v módu nabourávání komfortní zóny – ať už dlouhodobým cestováním, nebo nově pravidelným otužováním, meditací, nehraním počítačových her nebo nepitím alkoholu.
Tak pojďme bourat. Vždyť o nic nejde.
Rozhodl jsem se, že svůj problém zkusím vyřešit psaním.
A až to napíšu, tak uvidím, jestli to pošlu, nebo ne. Pokud toto čteš, tak už nejspíš znáš výsledek. 🙂
Vím, kde se aktuálně nacházím.
Za poslední roky mám na sobě vypozorované, že se moje pocity a prožívání světa pohybují v sinusoidě.
Ta má 3 stavy:
- Stav “nahoře” – všechno dává smysl, mám extrémně energie, rozjíždím nové věci, vše je skvělá výzva. Tento stav většinou trvá pár týdnů.
- Stav “uprostřed” – běžné dny přirozeně plynou, vše jde podle plánu. Nerozjíždím nové věci, užívám si plodů svojí práce – nebo pracuju. Toto obvykle trvá několik měsíců.
- Stav “dole” – no… 🙂 běžné činnosti mi připadají nudné, fádní, a rád bych rozjel něco nového – ale u všeho nového mi přijde, že to nemá smysl, že už to určitě rozjel někdo jiný a líp, nebo je to prostě blbost… Tohle mi naštěstí vydrží tak týden-dva.
Proč tohle píšu?
Třeba to máš stejně – a můžeme si o tom popovídat. 🙂
Jak jsi asi pochopil, jsem ve spodní části sinusoidy. V hlavě mám spoustu nápadů a jsem jimi přehlcen.
Chtěl bych se do něčeho zase po hlavě vrhnout (ekvivalent zamilování se do nějakého projektu?) – ale nic mi nepřipadá “skvělé”, nebo alespoň dostatečně dobré.
Nedávno jsem opět zavadil o slovíčko “ikigai” – zjednodušeně jde o “mentální nástroj”, který pomáhá definovat “smysl života”.
Ten se dle ikigai nachází v průsečíku toho, co milujeme dělat, v čem jsme dobří, co nás uživí a co svět potřebuje.
Není to dokonalé ztvárnění reality, ale určitě je to něco, od čeho se dá odrazit.
Většinou mi na cestě ze spodní části sinusoidy pomohlo to, že jsem se začal věnovat nějakému novému projektu. Že jsem se do něj zamiloval.
Problém se zamilovaností je ale ten, že jednou tento stav skončí. A pak přichází na řadu pot a dřina, který bez většího “smyslu” v projektu často nechci absolvovat.
Proto na to chci jít tentokrát jinak – teď, když jsem “dole”, mám spoustu nápadů a myšlenek na projekty.
Ty si zapíšu a klidně i lehce promyslím, ale nedovolím si “zamilování se”.
Místo toho si zvolím tu těžší variantu – využiju toto období tak, že půjdu víc do hloubky a zkusím se víc poznat.
Vyrazím na cestu za nalezením svého ikigai – a díky tomu budu víc připraven na to, až přijde řada na pot a dřinu.
Moje dosavadní činnosti nebo projekty vždy minimálně jednu z částí ikigai postrádaly – a rád bych aspoň jednou v životě věnoval energii něčemu, co splňuje všechny čtyři podmínky.
K ikigai ale přistoupím trochu jinak.
Začnu tím, že se zamyslím nad “zákazníkem”, se kterým chci pracovat. Toho si vydefinuju.
Je to totiž někdo, s kým – když to trochu přeženu – budu trávit třetinu svého dospělého života.
Měla by to být skupina lidí, se kterou mě baví trávit čas – a pro kterou bych chtěl pracovat.
Poté si vyplním a “najdu” ikigai tak, aby mi dávalo smysl ve vztahu k této skupině zákazníků.
Tak, to bychom měli.
Pokud jsi to dočetl až sem, budu rád, když mi napíšeš.
Co ty a ikigai? Baví tě to, co děláš? Máš taky stavy “nahoře” a “dole”? Co ti je pomáhá korigovat?
Na závěr chci projevit vděčnost za to, že můžu řešit tyhle “malicherné” problémy svého života. Že mám skvělou rodinu a skvělou práci.
Jde vlastně jen o to, že chci “něco víc”.
Ale napsat jsem to chtěl.
Ať se daří!
Karel